BLECHY, KLÍŠŤATA, VŠENKY A VŠI

Blecha

Zatímco pro člověka blecha neznamená zas tak velkou potíž, pro psa představuje řadu problémů. A neplatí zde pravidlo, že na čistotné a opečované zvíře blecha nejde.

Existuje několik druhů blech, které se mohou do psího kožichu dostat. Těmi nejznámějšími jsou blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha kočičí (Ctenocephalides felis), dalšími pak králičí, krysí nebo drůbeží blecha. Takříkajíc "pochodující bleší farmu" představuje v přírodě ježek.

Nápadné drbání, se kterým pes nepřestane, i když ho pokáráme. To je jasný příznak nepříjemné skutečnosti, že se v kožichu zvířete zabydlel malý, hnědý, zploštělý hmyz bez křídel a pije mu krev. Psa dráždí nejvíc jeho sliny blech, které obsahují chemické látky, které zabraňují srážení krve v době, kdy parazit saje. Příznakem kousanců jsou malé červené pupence. Najdeme je nejčastěji v zadní části těla u ocasu. Přecitlivělým psům mohou bleší sliny způsobit rozsáhlý zánět kůže na hřbetě, spojený s vypadáváním srsti.

Skákajícího nebo lezoucího parazita můžeme na kůži odhalit i pouhým okem, problematičtější je v tomto směru hledání u dlouhosrstých psů. U velkých plemen lze blechy zahlédnout okolo očí, uší a čenichu. Neklamnou známkou přítomnosti parazita v srsti našeho psa jsou drobná černá zrnka, což jsou výkaly blech. Pokud si nejsme úplně jisti, zda to, co jsme mu z kožichu vyčesali, je opravdu bleší trus, vyklepeme hřebínek nad papírem a zrníčka vhodíme do vody. Pokud se ve vodě rozpustí a navíc ji zbarví dočervena (nestrávená krev), pak je to blecha.

Jakmile se dospělá blecha dostane do kožichu zvířete, ihned se pustí do sání krve. Na druhý den začne klást vajíčka, až padesát za jediný den. Vajíčka vypadávají ze psa na koberec, mezi prkna podlahy, do postele, na přikrývky a další místa v našem bytě. Asi po týdnu se z nich vylíhnou larvy, které se později přemění na kuklu. Dospělá blecha se vylíhne za 2 – 3 týdny a žije přibližně měsíc. koberců, mezer mezi prkny podlahy, textilií, prostě všech míst, která pes v bytě navštěvuje. Je nezbytné vzít si na mušku nejen dospělé bleší jedince v srsti zvířat, ale současně i obrovské množství vajíček a larev, které okupují náš domov. Jinak to bude začarovaný kruh a cizopasníka se jen tak nezbavíme. Ono se mu totiž u ústředního topení tuze dobře daří, takže mu nečiní problém bydlet s námi po celý rok. Vyhubíme ho postřikem nebo poprášením prostředkem vhodným na odlišná vývojová bleší stadia, případně medicinální koupelí. Jako prevence proti blechám slouží různé přípravky od sprejů přes obojky po tak zvané spot-on (http://www.vyjedenamiska.cz/pro-psy/antiparazitika/). Sami musíme vystopovat, co našemu psovi nejlépe sedí. Ani jeden přípravek není úplně stoprocentní, navíc proti některým déle používaným přípravkům se blechy stávají imunními.

Klíšťata

Přestože má parazit jen několik milimetrů, dokáže nám nahnat strach. Málokdo z nás přitom chápe, jak právě klíště obecné může způsobovat tak vážná onemocnění lidem i zvířatům. Klíště se zabydlí v srsti psa i při malé procházce v travnatém porostu nebo křoví. Klíště je nejprve miniaturní, ale po několika dnech pití krve se mu nafoukne bříško a stane se z něj stříbrná kulička, která – pokud klíště včas neodstraníme – vlastní vahou časem sama odpadne. Zpravidla se klíšťata zabydlují v místech, kde má pes jemnější kůži, tedy na spodní části těla, na hlavě a pod předníma nohama.

Za mírných zim se vyskytují celoročně, i když je jejich vrcholnou sezónou jaro, v mírnější podobě se pak objevují na podzim.

Přestože máme k dispozici celou řadu přípravků, neexistuje takový, který by psa před ním stoprocentně ochránil. Preparát typu spot-on zabrání klíštěti zavrtání do kůže, dlouhodobě působící sprej zase jeho proniknutí do kůže. Za první ochrannou vrstvu lze považovat speciální obojek, jenž zamezí přichycení parazitů na těle zvířete. Ale i přes takto důkladná opatření nemáme jistotu, že nenastanou podmínky, které umožní klíštěti proniknout ke kůži a zavrtat se do ní. Tady mohou způsobit lokální zánětlivou reakci, vzácněji i celkovou alergickou reakci. Daleko vážnějším rizikem napadení je ale možnost přenosu boreliózy, a proto je na místě uvažovat o možnosti vakcinace psa proti tomuto závažnému onemocnění.

Při mechanickém odstranění postupujeme tak, že nejprve místo přisátí a klíště samotné zakápneme alkoholovým roztokem a počkáme asi pět minut. Pak vezmeme pinzetu a těsně u kůže celé klíště (včetně hlavičky) kývavým pohybem odstraníme. Místo znovu potřeme dezinfekcí. Čím dřív klíště odstraníme, tím lépe. Pokud se nám to podaří do dvou dnů po přisátí, zmírníme možnost infekce lymské boreliózy.

Veš a všenka

Přestože jsou vši poslední dobou doménou spíš školních kolektivů, mohou parazitovat i na psech. Rozlišujeme dva druhy vší. Všenka psí je světle žlutá a živí se odumřelými částečkami kůže, krev do jejího jídelníčku nepatří. Veš psí je asi 2 mm dlouhá, bílá a proniká kůží, kde pije krev z vlásečnice. Její vajíčka – hnidy jsou pevně přichyceny na chlupech. Oba druhy parazitů jsou čistě psí záležitostí, na člověka se nepřenášejí. Psa jich zbavíme pomocí insekticidních přípravků, jejichž aplikaci musíme opakovat, abychom zahubili jak dospělé jedince, tak i vylíhnuté larvy. Současně zvířeti kontrolujeme srst a vyčesáváme hnidy, neboť jsou vůči chemickým přípravkům odolnější.

vloženo 29.2.2012

Zpět na seznam článků